Únor bude krásný

A je to tady. Natěšenost na 110% wohooo. Únor si užijem na plný pecky a už je to i ofiko. 

O tom, že na začátku února jedu s K. a M. do Říma, jsem už psala včera. Mělo to jen jeden jediný háček - oznámit to šéfovi :D  Dnes jsem po pár odmaroděných dnech došla poprvé do práce a zoufale hledala tu správnou příležitost, jak s ním načít téma "Míšina dovča v únoru". Nešlo o to, že bych měla strach, že mi to zatrhne a já nikam nejela. Rozhodnutá jsem už byla a přes to nejel vlak. 

Uvědomila jsem si, že je už konečne na čase poslouchat svoje instinkty a v určitých směrech být i trochu sobecká. Né nezodpovědná, ale zkrátka stavět sebe a svoje potřeby na první místo. Ne nějaký bláznivý papírky s číslama, ale legraci a zážitky, po kterých tak horlivě toužim. Už tu nechci promarnit další rok v nudě a smutnym počasí, chci si taky užít trochu tý švandy. A dělat to, co se mi zrovna chce. A mě se zrovna chce navštívit nějaký nový místo. A jet zpátky domů. Protože 16 dní doma (po roce) mi ani zdaleka nestačilo. Jsem snad blázen, že volím domov před Srí Lankou? Pro mě ne, já to tak cítím. Ne že by se mi nechtělo po roce ucítit paprsky slunce a štrádovat si to v tričíčku, to zase ne, ale momentálně mám jiný priority. 

Priority jako třeba válení se na gauči s Majlinkou :D

Šlo o moji debilní náturu. Já totiž hrozně nerada působim někomu potíže a nerada si sama sobě zadělávám na trable. A poslední, co bych chtěla, je rozejít se se šéfem ve zlym mojí vlastní vinou. Proto jsem byla drobátko nesvá z pomyšlení na naši nadcházející konverzaci.

Všechno to ale dopadlo úplně nejlíp! Začal s tím sám, na jak dlouho prý budu v únoru pryč. Odpověděla jsem mu mým klasických provokativním stylem, že klidně na celej měsíc, že mi stoprocentně chybět nebude. A on bez váhání a vrásek na tváři odpověděl, že jo. Ha! Takhle easy to bylo! Takže až z Říma doletím domů do Čech, můžu tam zůstat celý tři týdny. Wiiiiiii. Právě si připadám jako nově zrozený ropový magnát! (Jo, až takovou radost mám) :D 

Nebo takovou jakou má Majluška (názorná ukázka)

P.S.: Mám dokonce až tak velkou radost, že jsem docela i ráda, že jsem pořád nachcípaná a právě teď tu můžu sedět doma (rozuměj v irském doma) s K. a O. a popíjet vařící tatranský čaj jako lék. Mňam!