Čtvrteček

V práci byl dnes nádhernej klídek. Jednou za čas je to balzám na duši. Odsedim si pár hodin na baru, popiju pár čajíčků (a jedno svářo, přiznávám) a ještě jsem za to placená. Krása. 

S P. jsme měli náladu kecat a suprově nám to uteklo (ono se to totiž někdy neuvěřitelně vleče, no kdo by tomu věřil?!). 

P. je pro mě něco jako pracovní manžel. Mám ho tak moc ráda, až ho nenávidim. Je to jedinej kolega, se kterym se dokážu pohádat do krve. Je to jedinej kolega, kterej mě rozbrečí. Je to jedinej kolega, na kterýho jsem alergická a nesnesu jeho přítomnost. Zároveň ho ale bezhlavě miluju. Je s ním výborná sranda. A je to jeden z mála lidí, kterej má srdce na správnym místě. Pro druhý by se rozdal. A vím, že se o něj kdykoliv můžu opřít. Je to hrozně příjemnej pocit, vědět, že někdo takovej tady je. Ale jak říkám, jsou chvíle, kdy bych ho nejradši zabila. 

Dnešní den nám to ale zrovna "klapalo". Vsadili jsme si spolu Euromilióny, moje první v historii! A hned jsme se rozhodli, že vyhrajeme €500.000, takže zítra pravděpodobně bookujem letenky na nějakou supr čupr dovču. A tím vlastně vzniklo naše snění, co se bude dít pak. Plácali jsme pátý přes devátý a malovali si ty nejkrásnější představy, až mi ke konci P. řekl, že se stejně jednou budu mít dobře. Jsem prý milá, hodná a skromná a právě proto mě štěstí nemine. No nezbožňovali byste ho? :)

Taky jsem měla dneska pocit, že na sobě poznávám dřinu z fitka. A že je to pocit výbornej, to vám teda povim. Pro jistotu jsem to hned oslavila a naprala se v práci velkou miskou zmrzliny (to abych se moc zbytečně nepýřila a neusnula na vavřínech :D). Ale mňám, neměla jsem ji ani nepamatuju. I scream for ice-cream!

Jo, a taky se mi ráno ve fitku udělal mozol, hajzl.