The Hateful Eight a tak

Další volno máme za sebou a bylo supr čupr. Ikdyž, pravda, zprvu to tak vůbec nevypadalo. Probudila jsem se totiž prdelí napřed (každý zná ty dny, ne?). Naštěstí to ale vše začla zachraňovat dopolední káva v práci u A. a spontánní nápad zajít si společně na oběd. No a když mi pak během dne napsala K., že to kino klapne, rohlík od ucha k uchu byl na světě.

Jen tak na začátek, kdyby nááááhodou někdo četl můj blog a neznal mě, Quentin Tarantino je pro mě .... Naprosto nepopsatelná osoba kinematografie. A vlastně ono vůbec bude nejlepší, když o tom někdy napíšu samostatnej příspěvek, protože jinak by to bylo na dlouho. 

Když jsem se v neděli večer po práci dozvěděla, že premiéra Tarantinova nového filmu The Hateful Eight (Osm hrozných) se v nejbližším irském kině právě promítá, chtělo se mi brečet. A řvát a křičet a všechno rozmlátit a rozdupat zároveň. No schválně se zeptejte K., ta si chudák myslela, že se stalo něco doma (rozuměj v českém doma), když viděla mou reakci. A přímo do toho mi přijde na Whatsappu zpráva od bratra, že už to viděl a že to bylo (jak jinak) supr. Boooože můj, a já budu mít volno až ve středu a to K. i O. večer makaj a já se do toho kina nebudu mít jak dostat :(

Voilá, K. ve spárech chřipky (no, už je celkem v poho, sem tam si zakašle, tak jako já) byla propuštěna  z práce už v krásné tři hodiny, takže hoďku na to jsme mohly nasednout do auta a štrádovat si to přímo do Tralalákova. Koupily jsme Fantu (velikou, protože tři hodiny jsou tři hodiny) a spolu asi s dalšíma šesti lidma jsme vkročily do sálu (osm hrozných na Osmi hrozných :D). Irové jsou takoví ignoranti!. 

Už na začátku filmu mě potěšil náš strarej známej (a výbornej) Samuel. L. Jackson. Jeho spolupráce s Tarantinem se vždycky maximálně vydařila a mě dokonce i připadá, že přesně tomuhle stylu filmů sedí jak prdel na dekl. No ať si říká kdo chce co chce, všechny jeho role v Tarantinově filmech mají neuvěřitelný charisma a utkví v paměti jak červík v jablku. Měli jsme spolu ale, můj milej Samueli, jeden menší problém. Ale byl spíš můj než tvůj. Ze začátku jsem totiž měla docela potíže ti rozumět, co říkáš. Tvůj hlas mě neuvěřitelně baví, nechápej mě špatně, ale jelikož moje angličtina není zas až tak moc perfektní (no, není :D), nebylo pro mě zrovna nejlehčí pochytit ten tvůj akcent. Ale ani ne v půlce filmu jsem si k tobě cestu našla a rozumněla všecko všecičko :D Jsem na sebe hrdá! 

Taky mě dlouhou dobu udivovalo, že už nějakej ten čas na film koukám a - haló - ani jedna mrtvola? Ani kapka krve? Ani jeden výstřel? Je to vůbec Tarantino? Ale jak se říká, trpělivost růže přináší (čti mrtvoly) a bylo tam všeho dostatek :) Nemyslete si zas, že jsem nějakej morbidní úchyl, ale pokud si taky ujíždíte na Quentinově tvorbě, rozhodně chápete, že tohle všechno k tomu zkrátka neodmyslitelně patří. 

Já osobně jsem z filmu nadšená. Že to trvalo tři hodiny mi rozhodně nepřišlo a upřímně řečeno jsem si užila každou každičkou minutu z toho. Souhlásím s názory, že začátek byl "moc utahanej", ale já si to užila i tak. Podle mýho nás tak Tarantino na všechno teprve připravuje, dává prostor, abychom si sami vytvořili iluzi, co se asi tak odehraje, co se asi tak stane. A hlavně celou tu dobu nám dělá společnost skvělý obsazení - již zmiňovanej (a výbornej :D) S. L. Jackson, Kurt Russell (což je taky známá firma) a pro mě teda nově objevená Jennifer J. Leigh (skvělá, podle mě pro ní muselo být celé natáčení supr jízda). Koho by to nebavilo? Přeci nemůžete chtít, aby akce přišla po pěti minutách a film tak začal mít spád. Vždyť to je na Tarantinovi to krásný, ta neuvěřitelná hra konverzací, kterou pokaždý hltám plnými doušky. To, jak vás pomalu navnadí, až vámi celej ten děj totálně prosákne. A v momentě, kdy konečně přijde ten již dlouho očekávanej zlom, vy se jen usmějete, přikývnete hlavou a jste připravený absolutně na všechno. A už v ten moment víte jasně, že to bude nářez a že si to stoprocentně užijete. Takže za mě palec hore, pět hvězd a jedno velké ANO.

P.S. Ještě jsem chtěla říct, že mi to trochu připomínalo Gaunery. A že mě docela zklamal soundtrack (ze kterýho bejvám vždycky totálně odvařená, teď se mi "jen" líbil). A že obdivuju naprosto všechny od herců až po štáb, já bych upřímně promrzla na kost. A že mi taky ze začátku z tý sněhový vánice a vichřici v reprákách kosa byla. A že jsem se docela začla těšit domů na sníh. A taky že ten Quentin je prostě borec.

P.S. 2: A taky děkuju K. za to, jaká je. A že vůbec je. Že se mnou obětavě jela. A že doma udělala výbornou večeři zasponzorovanou polskym shopem ve stylu "všehochuť" - chleba, máslo, tatarka, polská klobka a bílá paprika (kterou, světe div se, fakt v irskym krámě nekoupíš). A pak uvařila výbornej svařáček z růžovýho vína (protože červený nebylo, ale chuť na svářo jo). Přesně takovýhle maličkosti mi dělaj z těch smutnejch, probrečenejch dnů ty veselý a slunečný. 

P.S. 3: A zítra vstávačky na sedmou. Ajajaj, nástup do fitka. Jsem normálně nervózní, jak kdybych tam měla jít poprvý :D No, ono není divu, dneska jsme si s K. uvedomily, že jsme si daly moc krásnou měsíční pauzu. To tam zítra umřeme. Už ať to máme za sebou a pijem si ten vanilkovej proteinovej zázrak. Dobrou.