#stayklidný aneb heštek letošních Vánoc

Jak člověk stárne, všímá si kolem sebe spousty jinejch věcí, který jako malej špunt neměl absolutně šanci zaregistrovat... A pak zjistí, že ty Vánoce vlastně vůbec nejsou takový, jaký si celou dobu myslel, že jsou... A že rozhodně nejsou "šťastný" ani "klidný"... 

Všechno to utrpení začíná ještě dřív, než stihne Štědrej den vůbec doběhnout do kalendáře - rychle napíct, rychle uklidit. Nakoupit dárky a rychle je zabalit. Do toho všeho chodit do práce, vídat se s kámošema a zůstávat pořád stejně tak boží, jako vždycky... Víme to všichni moc dobře dopředu, co to všechno obnáší. A pořád nechápu, že je drtivá většina schopna se tímhle shonem totálně rozhodit, bejt zpruzená a razit heslo "nenávidim Vánoce". Jasně, je to voser pro všechny - dokonce i letos pro mě, protože jsem to nechala všechno na poslední chvíli - ale beztak to nebylo nic nečekanýho a jsme jenom sami hlupáci, že nakupujem dárky na poslední chvíli. Tejden před svátky, kdy už e-shopy nestíhaj a nákupáky plný lidí praskaj ve švech. Jasně, ale...

Samotnej štědrej den a svátky - další honička. Za dokonalostí. Musíme mít supr večeři.  Supr oběd. Krásně prostřeno a supr outfit. Všichni v stresu. Řízky se připalujou a salát se vyndal moc pozdě z lednice. Knedlíky nejsou dobrý ohřívaný a jéje, zapomnělo se zapnout maso. Šampáňo není moc vychlazený a vůbec víte co? Honem si rozbalíme dárky! .. Já chápu, že to chce mít hostitelka všechno tip ťop, ale ...

Obžerství! Já vám přísahám, že jak slyším trávu růst, přesně tak cejtim to, jak tloustnu. Úplně všude! Mám z toho pět brad a nedoplej knoflík u kalhot. Je mi tak trochu do breku. Trochu víc. „Ochutnám od každýho jen jeden“ a pak stejně sežeru půl tácu cukroví. „Ráno si dám ovoce“ a beztak si dám řízek, salát, cukroví, štrůdl a pár hrnků vaječňáku. „Už to jídlo nechci ani vidět“ a přidám si na třikrát u oběda... Brečíme všichni stejně, ale ...

... Ale lidé dobří, proboha! Zapomínáme na to, že o tomhle ty Vánoce vůbec nejsou!

Jsou jednou do roka a trávíme je s nejmilovanějšíma. Má to být čas klidu a pohody, „The most wonderful time of the year“. Jsme s lidma, co nás znají a vědí moc dobře, že nejsme dokonalí. Vědí, že máme apetit a že jsme taky jenom z masa a kostí. Nesnažme se bejt dokonalí za každou cenu. Vždyť to ani nedává smysl.

To nevadí, že jsme nechali dárky na poslední chvíli a tak nějak nestíháme. Můžeme darovat třeba zážitek! Společnej výlet. Společnou dovču. Představení v divadle... Je to nejlepší dárek, kterej nás o kus zdraví nepřipraví a navíc určo potěší víc, než dárkovej balík Sephory.

Ani nevadí, že se nestíhá oběd přesně na 12 a že se na hlavní chod bude čekat půl hodiny. Přišli jsme si užít společný odpoledne, ne se rychle v polední půlhodinový pauze najíst a ještě honem honem sehnat někde chleba na večer. Je absolutně nepodstatný honit čas a hrát si na Michelinskou pětihvězdu. Nemáme na to ani um, ani kuchyň, ani nervy.

A to, že je přes svátky všude kolem nás mraky jídla, to snad taky není důvod k tomu bejt nepříjemnej. No tak se jednou přežerem. Bóóóže. Jsou to blbý tři dny v roce. Copak nám už někdy tyhle tři dny komplet zrujnovaly figuru? Asi těžko :)  

Dejchejme, ZPOMALME, nasávejme a užívejme. Není jeden jedinej důvod si to kazit. 

A už vůbec ne to kazit MNĚ! Protože přesně tohleto vaše nesmyslný plašení mě během tý mý kouzelný pohody dokáže pěkně nasrat! So please .. #stayklidný