Býti v Dinglu bez práce

... je drahý! Ale skvělý. Od pondělí, co jsem skončila, tu zažívám snad jedno z nejlepších období za celou tu dobu, co tu vůbec jsem. 

Každý den se něco děje, dokonce se nám i víceméně daří počasí. Užíváme sluníčka, jezdíme na pláž, sedíme si před Murphysem a sem tam se jdeme projít. A když prší (což bylo jednou jedinkrát včera), hrajeme sedum hodin žolíky ( snad po 120 letech - s frajerem, co vykládá z ruky a s čarodějnicí, co si umí namíchat perfektní karty). Jebal to pes.

Baví mě tu všechno. A všichni. Město je krásný. Lidi příjemný. Sluníčko hřeje. Baileys coffee snad nikdy nechutnalo líp. Ráno vstávám poměrně brzo plná energie a hnedka vyskočim z postele - dám si kafe DOLE, snesu si notebook DOLŮ, jídlo si sním DOLE - žádný hnití v posteli. 

A co je na tom všem snad největší paráda, to jsou ty volný večery. Po tak dlouhý době mít volnej večer v Dinglu, to je snad pro mě momentálně lepší než jakákoliv dovolená nebo třeba chleba s medem ... I když to zas ne. Chleba s medém na tom jedém. A za tim jedém. Už ve středu, ty jo. 

Možná to je taky tim. Že čim víc mi dochází, že všechny ty momenty jsou už vážně ty poslední, tim víc to tu sleduju přes růžový brejle. VŠECHNO je tu boží. I ten náš chlap doma, protože tomuhle celýmu divadýlku se za chvilku ze srdce zasměju. Možná je to taky tim, že si fakt vybírám, s kým chci trávit ten čas (krom toho našeho chlapa :D ). 

Už teď mi kousek ze mě dává průběžnou přípravu na tu mou finální. Fakt pokaždý, co zažiju to nenahraditelný zahřátí u srdce, mi vzápětí dá facku realita, že to tu opouštím. A já beztak vím, že dělám dobře. Ale bude mi tu tak všechno chybět. Hlavně ten kousek ze mě, kterej tu zůstane sám se všema, ale beze mě. A schválně, kdo z nás se bude mít líp?!

Ta, co si bude snídat chleba s medem, že jó?