Máš taky svůj klobouk?

Dneska civilizovaněji. U stolu. Šampíčko je taky, ale už ve skleničce. A bude jen jedna :)

Pusťte si k tomu tuhle písničku, ať máte zátiší co nejidentičtější!

Je to sranda, jak se člověk rychle mění. Nejen jak mění sám sebe a názory, účesy a styl. Ale i místa, kam chodí, kde bydlí a nebo kam by se chtěl jednou podívat. Jak si mění spodní prádlo a ráno se oblíká do čistýho. Jak si po čase převleče postel a ještě po kratší době vymění ručník. Jak si mění oblečení ... Z letního na podzimní. Z klobouku na kulich.

Teď tu právě koukám na klobouk, co mi visí na hřebíku na stěně u dveří. A přijde mi to totálně boží po všech stránkách. 

Koupila jsem si ho  v Carcassonne. A projezdila s ním Azurový pobřeží. Schovávala pod něj nemytý smradlavý mastný vlasy. Od soli. Od potu. Od větru. Od deště. Nosila ho i jen tak, protože to bylo cool. Schovávala pod něj stud a brzdila jím velký sebevědomí. Jel se mnou na fesťák i na pařbu do lesa. A na další. Na rodinnou oslavu. A nebo jsem si s ním doma tančila před zrcadlem a unášela se melodií, fantazií. Bylo léto a bylo dobře. 

Teď si s ním netančím (jo aha, asi proto, že tu nemám zrcadlo), jen na něj tak koukám a tupě se usmívám. A unáším se po větru i po vlnách na místa, ze kterých už nemám nic víc, než jen záblesky. Ale krásný záblesky. Každý jiný, ale ve finále hrozně příjemný. A do toho si říkám, jak zbožňuju toho nájemce přede mnou, co pověsil hřebík vedle dveří.

Pamatuju si, jak jsem si vybalovala věci. Klobouk byl se mnou v Praze, samozřejmě. Ale tady jsem ho nenosila ani jednou. Utíkal se mnou vždycky z Prahy za tim zelenym, dejchatelnym. Za tim uklidňujícím a naplňujícím. A vracel se zmačkanej jak tátův prohranej tiket z Tipáče. Stejně jako já. A jak jsem si tak vybalovala, všimla jsem si toho hřebíku a šoupla tam ten klobouk. No jako prdel na dekl, co vám budu. 

A teď na něj koukám a nemůžu se vynadívat, jak je to boží. Nejen, že je plnej dobrýho a skvělýho, ale je u dveří. On ví, že sem nepatří. On ví, že má zas jít. Někam, kamkoliv, je prostě nachystanej kdykoliv vyrazit. Taková ta třešnička na dortu. Přesně to poslední, co si vezmeš, když odcházíš z bytu. 

Bon voyage.