Levá, pravá, běh en la Praha!

Dám si kafe a pak půjdu. A nebo se na to vyprdnu, je už pozdě a zima. A trochu prší. A stejně je divný běhat v centru, já bych radši do lesa. Nebo kolem přehrady. A vůbec, nemám dlouhý kalhoty, to mi bude kosa. A nastydnu. 

Nádech. Výdech.

Je tma a mně hrozná zima. A prší. A jsem v punčoskách, protože dlouhý kalhoty prostě nemam. Tss, ale jsem dobrá, že jsem šla. Jsem dobrá. Skvělá! A lidi tu skoro nikde nejsou. Co by tu taky dělali, když je hnusně. Jsou schovaný. Na pivu a kachně, doufám.

Nádech. Výdech.

Tyjo, mamka jde zítra na operaci. Až přijdu domů, musím jí napsat. Jé a indická véča se Stanleym. Měla bych si uklidit. Napíšu mu, že půjdeme dýl. Co si vezmu ráno na sebe? A co si dám k snídani? Ty sladký knedliky bych asi neměla.  

Nádech. Výdech. 

Povlíknout bych potřebovala. A ve čtvrtek je ta pařba, to bude sranda. Ještě že jdu v pátek na devět. No ty vole, ten mě zase nasral. Totálně. To už příště nedovolim. A vůbec, žádný příště nebude. Ne. Né a doma furt neteče teplá voda. Ach jo.

Nádech. Výdech.

Nádech. Výdech.

Nádech. Výdech.

Z téměř klidný noční Prahy v mlhavym kabátku se najednou stává strašně busy místo plný postaviček v těch protidešťovejch. No ty bláho, já jsem u Karlova mostu! 

Vypnuto. 

To je přesně ono. Mít vypnuto. Vnímáš spoustu věcí, ale ne sebe. Ne hlavu. Ne kraviny. Cítíš toho strašně moc, ale zároveň nic.

Cítíš nádech a výdech. Nahodíš tempo, který neměníš. A jen nádech a výdech. Do mě a ze mě. Starosti, radosti. Kraviny, myšičky. Do mě a ze mě. 

Vypnuto. 

Cítíš, jak dýcháš. Cítíš světla aut a tramvají, jak ti oslňujou oči. A jednoho cyklisty. Cítíš mokro v botě, jak si nejspíš šlápl do kaluže. Cítíš, jak ti začíná být teplo. A jak ti teče čurek potu. Cítíš, jak tě píchá v koleni. Cítíš šum silnice a klid nábřeží. Cítíš bolavý unavený nohy, ale stejně běžíš dál. Cítíš kouř cigaret a za keřem špeka. Dala bych si. Cítíš parfémy a vůni kebabů. Cítíš libozvuk španělštiny a ošklivou němčinu. Cítíš spálenou naftu i benzín. Cítíš všechen ten nádech, ale hned ho vydechneš pryč. Cítíš samotu, tu ale taky vydechneš pryč. Cítíš levou a pravou. Jak narazí, jak se odrazí. Cítíš sám sebe. Předtím a teď. Potom a teď. 

Tady. A teď. 

Nádech. Výdech.