Chatičkalajf #3 - Kopa pak

Chatování je krásný. 

Ráno otevřít oči a otužit se chladem na zahrádce. Společně snídat. Zahřát se čajem s cukrem a citrónem. Projít se do pekárny a dát si snídani druhou. To pečivo je láska. Čerstvej vzduch a čerstvej chleba s máslem a medem... Jsem dojatá.

Oni volaj, nadávaj. Já se učím, nadávám. Uvařím oběd, jim to chutná. Sním oběd, chutná mi to taky. Mile mě překvapilo, že mám v sobě taky tu vlastnost starat se o lidi jídlem. Oběd, véča, jednohubky pro chlapce k pálence... Probudila se ve mně babička Vlastička. 

Užívám si to tu. Občas smutním, propadám méněcennosti, jsem fakt pako! Sere mě, že musím v práci řešit otírání prachu a ne třeba vývoj projektu se zahraničním kolegou. Sere mě, že vydělávám míň, než je jejich měsíční nájem. Sere mě, že mě sere život. Sere mě vědomí, že si ho seru sama. Sere mě, že jsem sama. Sere mě, že mě toho tolik sere!

Tolik, až se úplně zapomenu radovat, že jsem úspěšně dokončila kurz. Jo! Mám ho! A dostala jsem certifikát. Mám kde začít. Můžu si to hned přidat na papírek a rozjedu to. Rozjedu nesraní si života... No, a prd. Rozjedu maximálně tak další depku, protože tam prostě nemám co napsat. Pako! Ne jenom pako, já jsem hotová kopa pak! Pako jsem a pakem zůstanu! Pakovnou všech pak! Měla jsem se jmenovat Paco a ne Mižu. U Velkýho Paca, těší mě.

Jsem ráda, že tu jsem s nima. Mimo jiné, že je zbožňuju, mě děsně inspirujou. A snaží se mě z tohodle smutnění dostat, poradit a přesvědčit, že nejsem takový pako. Že mám spoustu kvalit. Že mám budoucnost. Že to bude dobrý. Věř si, sakra! No, a taky jim chutná, to je fajn. Jsem fakt ráda, že je mám. A že mě tu mají. A že máme bubliny, čerstvej vzduch a čerstvej chleba.

Chatování je prostě krásný. A život taky.

Pa,

co