Mříže a světničky

Asi to už chápu.

Není vězení 

bez hříchu

volně lítáme si světem

procházíme lesem

létem

smějem

se nahlas, až slzy tečou

a netrápíme se

když v očích druhých pláčeme.

Co nás ale trápí

je

když pláčeme tam uvnitř

sami sobě

a druzí úsměvem se ošálí.

Navenek

to pak 

vězení je.

Mříže

maso a kost

duše pyká

ani neví za co

strach nepustí ji ven.

Vinná?

Nevinná?

Co spáchala

ví jen ona
sama.

Co když ji neporozumí
nikdo

co když je to vlastně
úplně jedno

co když vykoupí

ji někdo?