Mříže a světničky

























Asi to už chápu.

Není vězení 
bez hříchu
volně lítáme si světem
procházíme lesem
létem
smějem
se nahlas, až slzy tečou
a netrápíme se
když v očích druhých pláčeme.

Co nás ale trápí
je
když pláčeme tam uvnitř
sami sobě
a druzí úsměvem se ošálí.

Navenek
to pak 
vězení je.

Mříže
maso a kost
duše pyká
ani neví za co
strach nepustí ji ven.

Vinná?
Nevinná?

Co spáchala
ví jen ona
sama.

Co když ji neporozumí
nikdo
co když je to vlastně
úplně jedno
co když vykoupí
ji někdo?




Komentáře

Oblíbené příspěvky