Pražská rychlovka

Čau!

První pražský report. Z kavárny. Od vína. Už druhýho.

Od nedělního večera/pondělního rána se ze mě stal Pražák. Takovej ten člověk, co jezdí denně metrem, pije hodně kafe a vypadá furt hrozně cool. Když se nad tím tak zamýšlím, krom toho metra se nic nezměnilo. 

Jsem tu z toho všeho docela dost vyjukaná. A upřímně můžu říct, že takhle vyjukaná jsem nebyla ani první týden ve Španělsku, a věřte nebo ne, tam to byl o dost větší punk a dobrodrůžo. Tam jsem alespoň mohla sázet na kouzlo svý osobnosti. A kdo mě zná, moc dobře ví, že je to něco neuvěřitelnýho. Ještě víc než David Copperfield nebo síla Bermudského trojúhelníku. Ale tady v Prazeee jsem jako malej čudla. Alenka v říši divů. Míša v říši divů, v říši nový práce. 

Celou dobu jsem se měla za člověka, co miluje změny. Chvíli tam a pak zas támhle. Ale teďka tady při tom všem se nějak necítím ve svý kůži. Ještě že máme víno. Díky bohu. Díky vinařům! Přidává mi znovu jistotu v kramflecích, že přeci jen nejsem takovej šmudla, jak se drtivou většinu dne cítím :D (ano, jsem alkoholik, pozn. redaktora). 

Ne, ale teď vážně. Nejsem kariérista. A nikdy jsem nebyla. Třeba jednou budu. Asi na tom i pracuju. Ale je to pro mě hrozně nový a nepoznaný a úplně jinej svět. Nemůžu říct, že špatnej svět, to ne. Jen jinej. A děsí mě představa jasně danejch podmínek, pracovní smlouvy, pár dní dovolený a všech těch programů, ve kterejch budu pracovat. Prostě klasickej nováček (zdravím Davida aka Jesuse, co vlastní právě toto příjmení).

Už ať je zas pátek (alelůja, zítra) a můžu machrovat na všechny ty maloměšťáky (čti kamarády) a zároveň jim brečet na rameni svý první dojmy, obavy a problémy, toužíc po obětí :D 

P.S.: Taky jsem zjistila, že v práci málokdo chápe můj (nevím, jak to správně nazvat, tak si vyberte) ironickej/sarkastickej/trapnej humor a já tak zřejmě působím jako ultrakráva, takže jen upozorňuji, že i tohle celý je jedna velká nadsázka :D 

Práci zdar a víno, ty pojď do mě!