Rozkvetlý květen

Kvetu, i když mě (světe div se) na 1. máje nepolíbil žádný můj spanilý mladík, ale má nejmilovanější maminka se slovy "Snad tě bude za rok líbat chlapec tvého srdce". Kvetu, a to doslova! 

Kvetu dokonce i na oko, protože s tim exémem jsem vypadala jako jedna velká rozkvetlá kytka. No opravdu, celá jsem rozkvetla! :D Díky bohu, že už mi slejzá a z toho nejhoršího jsem venku (ťuk ťuk ťuk). 

No a až tu očistu budu mít celou za sebou, moje tělo bude krásný jako jarní rozkvetlá třešeň. Nádhera. 


Taky kvetu sama ze sebe. Nemůžu říct, že by květen byl zrovna jeden ze šťastnej měsíců. Nebo více méně byl. Záleží, jak se na to člověk kouká. Jsem doma mezi svejma, což je to největší štěstí, že to DOMA vůbec mám. Někteří třeba ne. Viděla jsem se se samejma skvělejma lidma. Jen s těma, který mám ráda, který mě bavěj, naplňujou a pokaždý mi vykouzlí úsměv na rtech. Zažila jsem s nima pár výbornejch večerů i výletů. Takže jo, květen nebyl tak špatnej, ale já od něj možná očekávala víc. Štve mě, že skoro drtivou většinu času jsem zavřená v tom našem bytečku a jenom hniju. Nic nedělám. S nikým se nevídám. A tím pádem jsem samozřejmě náchylnější na depresivní nálady. Červíček mi hlodal v hlavě, jak se vlastně mám špatně, že nic nemam, neumim, a hlavně chci žít u moře, na Bali (na mém vysněném Bali!!), jako třeba spousta párečků, který sleduju  na internetu. Párečků. Ani přítele nemam .. No zkrátka špatný sebelítostivý nálady úplně k ničemu :D Však já to moc dobře vím. A zpětně, když si to uvědomim, si jen řeknu "Michalo, ty kačeno!" Ale když ono je tak snadný jim podlehnout .. A právě proto kvetu sama ze sebe. Takový zbytečnosti. Totální. Jsem to ale kvítko, co? :D

Zároveň ale kvete i moje dušička. Během těch špatnejch nálad jsem začla zase přemýšlet. KAM? A v hlavě mi začalo kvést pár plánů i nápadů. Cestování miluju, ať už je to do Prahy nebo Turecka. Tam právě (nejspíš v červenci) pojedu navštívit svou kamarádku. Taky vezmu babičku do Drážďan a ukážu jí kouzlo Primarku. A dost vážně přemýšlím ještě o jedný, daleko větší dovče. Nechci to zatím prozrazovat, protože kdo ví, jestli na to najdu někde kuráž. Možná v tý skříni, kterou si na příkaz mamky musím vyklidit co nejdříve :D Ale i kdyby to nevyšlo, to pomyslný plánování mi zase vykvetlo supr náladu. 


A jak to tak na tom světě a celym tom vesmíru je - když je ti dobře, přitahuješ na sebe další dobrý věci. Dnes mi zvonil telefon a jméno volajícího mě fakt překvapilo. Kamarád, moc dobrej kamarád Vojta, kterej se ale sám od sebe nikdy neozývá. A tak jsem si myslela, že se spletl a čekala jsem, že to každou chvilku vytípne. Což se ale nestalo :D Zjistil, že jsem zpátky v Čechách a domluvili jsme na nějakej posed a pokec :) Jak já se těším! 

No a taky jsem dnes mluvila s Karolínkou. Bylo krásný ji znovu slyšet, po měsíci (tyjo, teprve měsíc. A mě se to zdá jako celá věčnost). 45 minut nám nestačilo, to se dalo čekat :D Ale aspoň jsem si představovala, že tam sedim s ní, v tý irský studený kuchyni, u kulatýho stolu, a piju Baileys coffee. U rozkvetlý plísně okolo :D 

No a nesmíme zapomenout na den matek, který nám rozkvetl a rozvonil skoro celý byt! Nádhera. Hned to všechno vypadá líp. Tak jako venku rozkvetlý louky. Tak jako moje rozkvetlý tělo po těžkym detoxu. Tak i moje rozkvetlá dušička, který stačí ke štěstí málo, ale je bohužel šíleně komplikovaná. 

Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí :)


Komentáře

Oblíbené příspěvky